Povídání na říjen 2023
Moje milé a moji milí!
Mezi Kostomlaty a Lysou nad Labem, ukryta v lesích při pravém břehu Labe, leží zřícenina hradu Mydlovaru. Ten prý založila kněžna Libuše. U hradu stávaly mohutné duby, pod nimiž soudívala rozepře svých poddaných. Opodál měla kněžna zahradu se vzácnými květinami. Dodnes se tam nacházejí rostliny, které v okolí Lysé nad Labem jinde nerostou. Místu se říká Libušina zahrádka. Od nedalekého potoku, v němž se Libuše s rozkoší koupávala, spatřila jednou na západě lysati se holý vrch, na kterém zřídila obětiště svým bohům. Od toho prý Lysá. Nelze se divit, na vrchu dodnes vycházejí křídové vrstvy, jejichž porostem jsou jen nízké byliny a křoví. Pověst o tom zaznamenali ve své kronice mniši lyského kláštera, který byl později na tom vrchu založen. Libušino obětiště bývalo prý tam, kde stávala klášterní kaple.
V pozdějších časech sídlili na Mydlovaru loupeživí rytíři, kteří nahromadili
v hradních sklepeních mnoho zlata. Když byli loupežníci z hradu vypuzeni nejen zemskou hotovostí, ale už předtím se jim zde zjevovali zlí duchové
a trápili jejich mysl. Mydlovar byl opuštěn a na jeho ploše vznikaly v zemi podivné otvory, o nichž nikdo nevěděl, kam vedou. Jednou tu pásli hoši dobytek a přitom skotačili. Jednomu ze svých kamarádů hodili z rozpustilosti do díry čepici. Když se rozplakal, svázali provazy, jimiž byl uvázán dobytek,
a spustili jej po nich dolů. Za chvíli hocha vytáhli a ten si k jejich údivu přinesl čepici plnou zlatých peněz. Nic neříkal, jak penězům přišel, jen doma se zmínil o podivném zarostlém člověku, který mu čepici s penězi vložil do rukou a hnal ho pryč. Když to chlapci uviděli, pustil jeden z nich svou čepici do tajemného otvoru schválně a dal se tam také spustit. Ostatní čekali na znamení, že jej mají vytáhnout. Znamení dlouho nepřicházelo, jen okolí začalo páchnout sírou a tak kluci rychle vytáhli provaz z díry sami. Jaké ale bylo jejich překvapení, když hocha na provaze nebylo. Od té doby ho nikdo neviděl, ani o něm neslyšel. A tomu sirnému zápachu pak připsali původ pekelný, neboť ten smělec se chtěl obohatit schválně. A to peklo vždycky trestá.
A nyní trochu vážnosti. Mydlovar (též také Kostomlaty) je zřícenina hradu 2,5 km jihovýchodně od obce Ostrá v okrese Nymburk. Hrad stál v blatné poloze na pravém břehu Labe v nadmořské výšce 185 metrů. Od roku 1965 je chráněn jako kulturní památka. První písemná zmínka z roku 1223 se pravděpodobně vztahuje ke stejnojmenné zaniklé vesnici. Hrad postavil některý z příslušníků místní šlechty někdy ve druhé polovině 13. století; později ho drželi páni z Častolovic a páni z Kunštátu. Roku 1493 ho koupil král Vladislav Jagellonský, ale zastavil ho Janovi ze Šelmberka. Posledním šlechtickým majitelem byl Bedřich z Donína, kterému byl v roce 1547 zkonfiskován. Potom byl připojen k Lysé a zpustl. Jako pustý je poprvé označen až roku 1561. Hrad byl postaven na uměle zvýšeném návrší obklopeném mokřinami a mrtvými rameny řeky Labe. Na severní a západní straně ho chránily zdvojené příkopy a valy; předhradí beze stop zástavby se nacházelo na východní straně. Do hradního jádra, které patřilo mezi hrady
s plášťovou zdí, se vstupovalo ze severu. Hlavní obrannou stavbou byla cihlová plášťová zeď, která místy vystupuje nad povrch. Obvodová hradba
i zástavba se zřítila do nádvoří, takže úroveň terénu je výrazně výš, než bývala ve středověku a zároveň neumožňuje bližší poznání vnitřního uspořádání jádra. Pravděpodobně je jediným hradem v Čechách, který byl postaven převážně z cihel. Ono kamenů v okolí moc není. Zbytky hradu se dnes nachází v přírodní rezervaci Mydlovarský luh, známé výskytem ladoňky dvoulisté, a jsou přístupné po odbočce z modře značené turistické trasy
z Milovic do Nymburka. Asi 1 km severovýchodně od hradu se na tuto trasu napojuje žlutě značená cesta z nádraží v Kostomlatech nad Labem.
Mydlovar hraje jistou úlohu v historickém krimipříběhu Martiny Novotné, nazvaný Prokletí hradu Mydlovar. Hrad Mydlovar je také jednou z hlavních lokalit knihy Tři bratři z Mydlovaru, kterou roku 1934 vydal Karel Sellner.
Vraťme se však ještě k těm silám pekelným. Na pravém břehu Labe, stoupajícím ke Stratovu, byla rozsáhlá doubrava. Byla prokletá. Lidé se těmto místům vyhýbali, protože zde byli nebezpečné močály a toulali se tudy vlci
a divoké kočky a navíc zde podle vyprávění strašili duše mrtvých loupežníků. A také zlí duchové, hlavně čerti, kteří vycházeli ze sutin dávného hradu Mydlovaru, zde prováděli své rejdy. Jeden z nich prý na sebe vzal podobu divokého kance a napadl samotného krále Ferdinanda I., který zde byl prý na lovu. Jak píše Sellner ve své knize, zachránili ho prý tři bratři – pytláci a on jim za svou záchranu poskytl erb. Stali se z nich erbovní páni a prý jejich zásluhou všichni zlí duchové z okolí Mydlovaru zmizeli. Věř, kdo chceš, ale stejně jsou zříceniny zdejšího hradu pěkně tajemné místo. Jestli chcete
a nemáte strach, vypravte se tam. Třeba na jaře, když ladoňky kvetou. Jejich modré kvítky vám určitě dodají dobrou náladu.
Váš Václav Ziegler
